Pozoun

Trombon či pozoun je žesťový hudební nástroj.

Název trombón pochází z latiny, kdežto pozoun z němčiny a jsou naprosto rovnocenné – nezřídka se člověk ale může setkat s názorem, že trombón je větší (má větší menzuru), což je pravděpodobně způsobeno fonologickou podobností se slovem bombardón, tedy je lidovým označením pro heligón, či že obsahuje mechaniku – trombony s větší menzurou zpravidla mívají tzv. kvartu, čili kvartovou klapkou. Přesto jsou to synonyma a tato dvě označení jsou tedy neomezeně zaměnitelná. Podle Sachs-Hornbostelovy klasifikace patří mezi aerofony. Zvuk vzniká chvěním rtu na nátrubku. V soustavě trubek ústících do ozvučníku se pak vytváří charakteristický tón, samotný zvuk rtů nebo nátrubku zní totiž jaksi „chudě“.

Trombonu se používá nejen v orchestrech, ale i v kvartetech, kvintetech, v jazzu a samozřejmě se uplatňuje i jako sólový nástroj, nejčastěji s doprovodem klavíru. V minulosti se používala širší škála druhů pozounu. Existovaly trombony a pozouny diskantové, altové, tenorové, basové a kontrabasové. Dnes se používají především nástroje altové, tenorové a basové – diskantové a kontrabasové se používají zřídka.

Lesní roh

Lesní roh je žesťový hudební nástroj s kónickou trubicí, pevné místo v orchestrech má již od 18. století.

Vyvinul se z loveckých nástrojů používaných pro hraní fanfár a signálů při lovu zvěře. Od přelomu 17. a 18. století se používá v orchestrech. Přibližně od roku 1814 je opatřován ventily, což umožňuje hrát celý chromatický rozsah tónů.

Má charakteristický stočený tvar, zvuková trubice má délku přes 4 metry a je zakončena širokým ozvučníkem. Při hře se drží ozvučníkem vpravo dolů: pravá ruka jej podpírá zevnitř; proto má lesní roh ventilovou soustavu (se čtyřmi ventily) uzpůsobenou pro levou ruku, na rozdíl od většiny ostatních žesťových nástrojů. Jeho tónový rozsah jsou čtyři oktávy i více, podle zdatnosti hráče. V současnosti nejpoužívanější jsou dvojité lesní rohy (viz obrázek), které v sobě integrují roh v F ladění a roh v ladění o kvartu výše, v B; hráč je může měnit pomocí čtvrté klapky ovládané palcem. Tento systém rozšiřuje tónový rozsah nástroje a umožňuje jistější hraní ve vyšších polohách.

Basová trubka

Basová trubka je dechový žesťový nástroj.

Basová trubka má podobný tónový rozsah i podobný nátrubek jako pozoun, používá se zejména v dechových orchestrech.

Byl sestrojen v 19. století v Německu a kupříkladu v opeře Prsten Nibelungův jej využil skladatel Richard Wagner, známý zaváděním nových a originálních nástrojů.

Ladění je nejčastěji v C a v B, vzácně i v Es. Obvykle je bastrubka vybavena čtyřmi, někdy třemi ventily (první snižuje přirozenou tónovou řadu o celý tón, druhý o půltón, třetí o jeden a půl tónu a čtvrtý o dva a půl tónu) a délka její trubice bez zmáčknutých ventilů je circa 270 cm, tedy stejně jako u pozounu.

Basová trubka je poměrně zřídka používaný nástroj. Proto se hráči nespecializují pouze na ni a pokud je jí třeba, hraje na ni pozounista. Většinou ji můžeme spatřit v různých dechových tělesech, v symfonickém orchestru se objevuje výjimečně (např. v Janáčkově Sinfoniettě).

Piccolo trubka

Piccolo trubka (pikola) je nejmenším zástupcem rodiny trubkových nástrojů.

Nejběžnější ladění je in B / in A. Přičemž tónina se dá měnit nástrčkem, tj. krátkou trubicí vsunovanou mezi nátrubek a trubici, již méně časté typy jsou in G, F a C. Délka trubice piccolo trubky je oproti trubce in B poloviční, proto dosahuje o oktávu vyšších tónů.

Technika hry je velmi podobná trubkové, u piccolo trubky se jen používají o něco mělčí nátrubky. Na rozdíl od trubky, která má tři klapky, je většina piccolo trubek osazena klapkami čtyřmi. První snižuje tón nástroje o velkou sekundu, druhá o malou sekundu, třetí o malou tercii a čtvrtá o čistou kvartu. Právě díky čtvrté klapce je možné jistěji hrát nižší tóny.

Klarinety

Klarinet je jednoplátkový dřevěný dechový hudební nástroj. Název pochází z italského clarinetto – malá trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách připomíná zvuk trubky (clarina). Z klarinetu se vyvinuly další nástroje, například saxofon. Klarinet má široké využití v sólové i komorní hudbě, je standardní součástí komorních i symfonických orchestrů a hraje důležitou roli v mnoha hudebních žánrech: klasická hudba, jazz, dechovka, folk a další.

Basklarinet

Basklarinet (také basový klarinet) je jednoplátkový dřevěný nástroj patřící do rodiny klarinetových nástrojů.

Převážně je laděn in B (basové A klarinety se dnes takřka nepoužívají) a zní o oktávu níže než B klarinet.

Nástroj je vyráběn z grenadilly, je docela těžký, a proto má na spodní část připevněn bodec (podobně jako violoncello) sloužící k podpoře nástroje při hraní. Stejně jako ostatní klarinety je jeho trubice válcovitého tvaru.

Zatímco nejnižší znějící tón „běžného“ sopránového klarinetu je (malé) d, na basklarinet se dají zahrát i tóny (velké) Cis až kontra B, v závislosti na konstrukci nástroje. Hraní nejvyšších tónů záleží na schopnostech hráče, jako horní limit se udává (znějící) a², ale profesionálové dokážou zahrát i vyšší tóny (vyžaduje to především dovednou techniku nátisku).

Před vynálezem basklarinetu byl nejnižší nástroj klarinetové rodiny basetový roh. Kdy byl zkonstruován první basklarinet, je ale nejisté. Nejstarší popis pocházejí od G. Lotta z roku 1772 a Heinricha Grensera okolo roku 1793, přičemž jednodušší varianty tohoto nástroje se vyráběly i před rokem 1750.

A klarinet

A klarinet má oproti B klarinetu o něco málo jemnější zvuk, rozdíl je však těžko postřehnutelný.

Využívá se hlavně ve skladbách, kde je v předznamenání více křížků a hra na B klarinet by byla technicky obtížnější. Například zápis skladby znějící v A dur pro A klarinet nemá žádný křížek, pro B klarinet křížků pět. A klarinet zní o malou tercii níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako tón A.

Vzhledem se velmi podobá s B klarinetem, měří ovšem 71 cm.

B klarinet

B klarinet je nejrozšířenější a používá se ve všech stylech, od klasické hudby po jazz.

Zní vždy o tón níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako nota B (od toho je také odvozen název tohoto typu klarinetu).

Klarinety se nejčastěji vyrábějí z grenadillového, ebenového nebo zimostrázového dřeva, řidčeji i z umělých hmot. Klapky jsou nejčastěji stříbrné barvy a vyrábí se z niklové mosazi, mosazi, stříbra nebo zlata. Celková délka klarinetu činí přibližně 66 cm a vnitřní průměr je asi 13 mm.

Sopránsaxofon

Sopránsaxofon je třetí nejmenší z rodiny saxofonových nástrojů.

Je laděný in B a zní o oktávu výše než tenorsaxofon. Kvůli jeho relativně malé velikosti nemá na rozdíl od většiny saxofonů zahnutou trubici, přičemž ale existují i varianty, které zahnutou trubici mají (tento typ má tu výhodu, že hráč lépe slyší nástroj a je s ním v lepším kontaktu).

Nejvíce se sopránsaxofon používá v sólové hře, daleko méně již v dechových orchestrech. V nízkých polohách jeho zvuk připomíná klarinet, naopak ve vysokých má oproti němu ostřejší a průraznější zvuk.