Archiv pro měsíc: Prosinec 2019

Barytonsaxofon je nejnižším nástrojem ve většině saxofonových souborů (basový saxofon se využívá jen výjimečně). V sólové hře a v symfonických orchestrech se používá jen málo. Důležitější úlohu hraje spíše v dechových orchestrech, saxofonovém kvartetu nebo big bandu.

Je laděn in Es a zní o velkou tercdecimu (oktáva + velká sexta) níže než v notovém zápise. Zní také o oktávu níže než altsaxofon. Přestože vydává hluboké tóny (má podobný tónový rozsah jako např. violoncello), je notován nejčastěji v houslovém klíči stejně jako všechny ostatní saxofony . Používá také stejný prstoklad jako ostatní saxofony, ale jako jediný z nich má často přidanou klapku umožňující hrát hluboké a (znějící jako velké c – nejhlubší tón, který se dá zahrát na violoncello).

Převážná většina hráčů na saxofon začíná s altsaxofonem, přechod na tenorsaxofon však není příliš obtížný, protože oba nástroje mají stejné prstoklady; tenorsaxofon je větší a má také o něco větší hubičku.

Jako sólový nástroj se s oblibou používá v jazzu, blues a příbuzných žánrech. Je také součástí dechových orchestrů nebo big bandů, v symfonických orchestrech je zastoupen jen velice zřídka. V dechových orchestrech má ale spíše podpůrnou úlohu. Málokdy je mu přiřazena samostatná melodická linka (na rozdíl od altového nebo sopránového saxofonu).

Altsaxofon je laděn v Es a zní o velkou sextu níže než v notovém zápise. Při transponování altsaxofonového partu pro nástroje in C lze použít následující pomůcku: saxofonový part čteme jako kdyby byl napsán v basovém klíči. Hrajeme ho ale o oktávu výše a k předznamenání přidáme tři béčka.

Tónový rozsah altsaxofonu začíná nejčastěji na b a pokračuje do f³ nebo fis³, v závislosti na konstrukci nástroje.